Bleskovky

Flákame to docela, cez leto sa nič nedialo, na zimu sa vrhneme opäť na D&D. (Okrem toho nám ukrajuje veľa času World of Warcraft Smile)

 

Login

Meniny

Piatok, 14. december 2018

Dnes má meniny
Branislava
Zajtra má meniny
Ivica

RSS


Úvod
Císařova pýcha PDF Tlačiť E-mail
Hodnotenie čitateľov: / 3
SlabéVynikajúce 
Napísal Harvestr   
Pondelok, 09 jún 2008
battleship.jpg„Sektor je čistý, pane, další hlášení za 20 minut", zabručel Gorden do mikrofonu. Znuděně jsem odpověděl, jako už snad tisíckrát: „Rozumím, pokračujte ve skenování, všechny změny hlaste." Poté jsem na obrazovce zkontroloval kurz, rychlost a soudržnost formace, kterou tvořila moje loď s další doprovodnou lodí třídy Cobra a konvojem 7 transportérů.

Vše bylo v pořádku. „Navigátore, hlášení", pronesl jsem stejně tak rutinně a znuděně jako každou větu poslední dobou. „Odhadovaný čas dosažení cíle 5 hodin, pane, můžete si jít dát dvacet, jedem jak slepice po flusu" odpověděl briskně za doprovodu chichotání navigátor York. „Vtipálek jeden připosranej" pomyslel jsem si otráveně, ale přesto jsem vykouzlil lehký úsměv na tváři, protože York se otočil od monitoru a s mocným šklebem od ucha k uchu na mně civěl. Yorkův „hroznej xicht" mě dokázal pobavit víc než jeho vtipy. Nevyřešenou záhadou pro mně ale bylo, jak někdo jako York může sbalit dlouhovlasou prsatou blondýnku, která si za sex nenechává platit.

            Byl  sem toho sám svědkem minulý měsíc, když jsme doplňovali zásoby v jedné těžební kolonii v asteroidovém pásu. Posádka dostala rozchod, aby netrpěla ponorkovou nemocí, takže v místních barech a putykách bylo pěkně veselo. Za tři hodiny od přistání už jsem musel přemlouvat, místní pořádkové služby, aby propustily 16 mužů, a ujišťovat je, že si nikdo z nich doopravdy nemyslí, že všichni horníci smrděj jak prasata. Když jsem je konečně vykoupil výměnnou za pivo a deodoranty, které někde vyšašil vládce blešího trhu a šmeliny všeho druhu Gordon, důstojník přes spojovací a senzorové systémy, přiřítilo se ke mně asi pět chlapů s posádky, že Bejk je na plech, ale hlavně zraněný.

Bejk je střelec ve věži, ale hlavně to je svalnatý, tetovaný a zjizvený chlápek plný implantátů s dosti nevyjasněnou minulostí. Údajně ho koupil nějaký imperiální důstojník ryzího charakteru, když se „náhodou" stal divákem na ilegálních gladiátorských zápasech otroků, kde mimochodem vyhrál pěknou sumičku. Další záznamy chybí... Takže jsem si nedal ani panáka a spěchal spasit  dalšího vojáka. Našel jsem ho v jedné zapadlé uličce ležícího na zemi. Prý když běžel za kamarády zakopl o kočku, co se motala kolem popelnic tak nešťastně, že si poškodil oční implantát. Pro bývalého gladiátora celkem ostuda.

Tak se šlo za místním zvěrolékařem, co se nějakým omylem vydával za doktora. Netrvalo to ani hodinu a spoje bionického oka byly jako nové a nešťastná kočička, co měla prokoplá žebra, se měla taky čile k světu a na četné naléhaní podobraz zpitých 15 mechaniků v čele s Bejkem stalo se toto roztomilé stvoření novým členem posádky. Navzdory všem směrnicím, které přítomnost zvířat na imperiálních lodích striktně zakazují z mnoha důvodů. Například by to mohl být maskovaný chaosacký zplozenec, který eliminuje celou posádku. Učebnicovým příkladem toho byl Zuřivec, loď třídy Meč, jehož celou posádku povraždilo osmichapadlové monstrum, v které se změnil tuleň propašovaný jedním z mužů na palubu s myšlenkou, že s ním obdaruje svojí mámu.

Ale doktor mě ujistil, že kočka je očkovaná, takže jsem to moc neřešil. No a právě když se šlo zapít nového člena posádky, na ulici stál York a zběsile líbal snad to nejroztomilejší a nejprsatější stvoření na světě, s tím nejštíhlejším pasem, co kdo kdy viděl. Blížil se konec vycházky, a tak York žadonil jestli by si tu éterickou bytost, která se mimochodem jmenovala Eva, nemohl vzít na loď. Popravdě mluvila ze mě žárlivost, když jsem jeho žádost zamítal s vysvětlením, že ji na palubu nemůžu vzít, že by to mohl být nějaký maskovaný zplozenec Chaosu, co by nás všechny mohl eliminovat. York odsekl: „A jakto, že Bejk bere sebou tu rošláplou kočku, nebo co mu to sedí na rameni." Na to jsem mu řekl, že ta kočička je očkovaná, a že s nim nehodlám diskutovat, že rozkaz je rozkaz.

York tu nádhernou Evu smutně políbil, vše jí vysvětlil, ona na mně zlostně pohlédla a odešla do tmy ulice. Postřehl jsem, že někteří z mužů na ní zamávali. A v tu chvíli se jim honila hlavou určitě ta stejná myšlenka jako mě teď. Na co ten York takovýhle krásky balí, snad ne na ty debilní kecy, které mele s takovou vytrvalostí, že s ním nikdo nechce sedět ani 15 minut při jídle.

            Z mého hlubokého rozjímaní v kapitánském křesle mně náhle vytrhl, Gordon a jeho hlas zněl nervózně: „Kapitáne, kontakt, právě ze stínu asteroidu vystupuje skupina lodí neurčitého množství a typu, vzdálenost 90". Tohle bylo to, co mě vrátilo krev do žil. Vyskočil jsem ze svého křesla a chytil se mohutného panelu přede mnou. „Štíty na maximum, stav pohotovosti." „Štíty na maximum" hlásil Dostojsky, důstojník přes zbraňové systémy.

V témže okamžiku bylo slyšet tiché praskání výbojů charakteristické pro úspěšně nahození štítů. Do toho všeho se osvětlení můstku změnilo na červené, jako na celé lodi. Rychle jsem zkontroloval ostatní lodě ve formaci a zjistil, že postupují stejně. „Pane Gordne, stav?" „Lodě nabraly kontaktní kurz  rychlostí dvacet, počet je dvanáct, identifikace negativní, avšak dle senzorů jsou lodě přibližně naší velikostní třídy či menší, nestejného typu". „Komunikační vysílat na všech frekvencích": „Tady kapitán Dante Herz z imperiální lodi....." Umlkl jsem, protože na všech frekvencích se ozval ječivý nepříjemný hlas: „Tady imperiální loď Železná oddanost, kapitán Gross, neprodleně se identifikujte, nebo zahájíme palbu" Jak já Grosse, toho vola kariéristického nenávidím, nemohl si ujít šanci velet, přitom tím jsem byl na téhle misi pověřen já.

Ale nebyl čas se přít, neboť lodě neodpovídaly a blížily se. Rychle jsem přemýšlel kdo by to mohl být, ale vzhledem k tomu, kde jsme se nacházeli, muselo jít o piráty. Gross zopakoval svoje varovaní, ale bez jakékoliv odpovědi se lodě blížili k nám.

„Dostojsky nabít torpéda, stav nebezpečí všichni muži na svá místa" Po lodi se rozezněli sirény a ze všech ampliónů se pětkrát zopakovala zpráva: „Všichni muži ať zaujmou svá místa, mechanici k jádru, ošetřovna pohotovost, ostatní do bojových pozic, neznámé ohrožení lodi". „Torpéda nabita, pane" „Savoji natočit loď do kurzu blížících se lodí" „Rozkaz, pane", „Loď v pozici, pane" V tuhle chvíli Gross, už hystericky řval svoje třetí varování: „Ve jménu Císaře identifikujte se, nebo zahájíme palbu". „Gordne, vzdálenost a obraz senzorů na můj monitor" „32, zpomalují" Na obrazovce po pravé ruce jsem viděl jak se k nám blíží jejich formace, informace ukazovali, že jejich lodě nemají nahozené štíty ani aktivní zbraňové systémy. Kdoví estli něco takového mají, napadlo mně. Proto jsem zůstával chladný a vyčkával. Ale jistota je jistota. „Dostojsky zaměřit první loď se skupiny torpédy" „Rozkaz pane"  odpověděl a provedl s rychlostí blesku Dostojsky. Viděl jsem, že ty lodě zastavují, a v tu chvíli se ozvalo  „Pane odpovídají" byl to hlas Duka, komunikačního důstojníka a astropata.

            „Obraz pokud je to možné" Na velké obrazovce na čele můstku, na které doposud běhaly desítky údajů o lodi, se objevil obličej pěkného hnusáka. Bezesporu to byl mutant, člověku se to už moc nepodobalo. Byl to kdysi silný muž, což napovídala jeho povislá ramena, která však i teď měla notnou šířku. Jeho hlava byla svraštělá snad na velikost hlavy šestiletého dítěte s malou bizardní tváří, která připomínala loutku. Měl zbytky olezlých vlasů.

Strašný pohled, avšak jeho čelist musela být ještě děsivější, protože si ústa chránil nějakým kusem hadru. Nevěřícně jsem na něj zíral, když začal pisklavým hlasem mluvit: „Prosím nestřílejte, nejsme ozbrojeni, jsem Hartusil, zastupuji ostatní lodě, prosíme pomozte nám.", „Pane jsou tak blízko, že bylo možno provést hloubkový sken plavidel opravdu žádné zbraně nemají, jedná se o zchátralé transportéry velmi starého typu", hlásil Gorden. V audiovizuálním vstupu se objevil Gross. „Tady kapitán Gross, pomůžeme mutante, rychlá smrt bude dostatečnou pomocí?" „Nebude třeba ani inkvizičního procesu, zbraně připravit!" Mutant prosil o milost a Gross se samolibě usmíval, jeho palice s ulízlou patkou doslova zářila štěstím, zvedl ruku, aby dal povel k palbě, chtěl, aby to bylo dosti teatrální, protože se celý záznam vždy nahrává pro případné další vyhodnocení. 

„Zadrž", řekl jsem, "co žádáte, pane Hartusile?" V očích toho mutanta se zalesklo zřejmě radostí z toho, že je ještě naděje a možná taky, že jsem ho oslovil pane. Gross začal rudnout vzteky a vyštěkl: „Nepleť se do toho ochmelko...." „Vyslechneme ho... to je rozkaz tady pořád ještě velím já" Gross se zasekl, nečekal to. Celé týdny, kdy jsem s Grossem sloužil, hrál si na admirála a buzeroval mně a velel, i když to mělo být naopak. Častokrát mi říkali i muži z posádky, že bych si od něj neměl nechat srát na hlavu. A měli pravdu. Teď byl čas s  apatií skoncovat.

Mutant vypadal zmateně a začal rychle přerývaně vyprávět. Jsou těžce nemocní, on, celá jeho posádka a všichni na dalších lodí trpí nějakou variací černé smrti. Je jich asi 1500 a umírají. Teď mi bylo vše jasné. Ten konvoj, který jsme doprovázeli, chránili a s kterým se museli celé měsíce vláčet snad po celé galaxii, dopravoval lékařské vybavení a léky. Prý tady čekali celé týdny než se objevíme, protože věděli, že tuhle trasu používá korporace MediMec. Hartusil dál vyprávěl jaké strašné utrpení prožili a doufali, že se objevíme.

Musel jsem jeho srdceryvné vyprávění přerušit: „MediMec, jehož lodě doprovázíme, je korporace a my nemáme právo zacházet s jejich majetkem" Teď do rozhovoru vstoupil další tvář, bylo jasné, že rozhovor napjatě poslouchal celý konvoj. Muž s brýlemi se představil jako zástupce firmy MediMec, a že přestože ho příběh pana Hartusila dojímá, nemůže mu léky darovat, ale maximálně prodat. Načež mu mutant nadiktoval snad nekonečný seznam léků a zástupce firmy, mu řekl kolik čeho je na palubě a kolik co stojí.

Zatímco ti dva obchodovali, vedl jsem poměrně nezábavnou osobní diskuzi na jiném kanálu s Grossem., Slíbil, že mě jako šiřitele kacířství a pašeráka požene před disciplinární komisi, nebo snad i před inkvizitora. Já mu odpověděl, že dokud mi nějakej běsnej inkvizitor nenarve do prdele rozžhavenou ocel, a nebo mě admirál nenechá popravit, tak týhle misi velím já, což mi bylo určeno. A Gross konečně zavřel hubu.

Jinak stav ohrožení trval a já po chvíli pohledem kontroloval senzory, ale lodě těch umírajících chudáků se zdály opravdu neškodné. Konečně byla dána konečná hodnota léku požadovaných panem Hartusilem. Je to 2,1 miliardy elysejských kreditů, a jde téměř o ¾ nákladu. V duchu mě pobavilo, jak tihle panové z MediMecu skrytí za svými lékařskými rouškami jsou schopni obchodovat s lidským neštěstím. V protokolu o odbavení zboží jsem vyčetl, že celý konvoj veze léky v prodejní hodnotě 1,5 miliardy elysejských kreditů. Napjatě jsem sledoval jak bude Hartusil reagovat na tu sumu, ale ten jen odkašlával a civěl jako by cenu nevnímal. Pak se začala obrazovka dělit na desítky malých obrazovek a v nich podobně nemocní jako Hartusil otvírali desítky beden. Když jsem se pořádně podíval do beden, krve by se ve mně nedořezal, byli plné plasmových pušek, některé z nich náhodně mutanti vytahovali a ukazovali na kamery zblízka. Nevycházeli jsme z údivu - byly skvěle zakonzervované jako fungl nové.

Nejvíc šokující bylo datum výroby. Zbraně byly vyrobeny 10 let před Horusovým kacířstvím. Jejich spolehlivost, přesnost a účinnost byla legendární. Obchodníci se zbraněmi tyto plasmové pušky doslova vyvažovali zlatem. Nemělo cenu je počítat, za ně si mohl Hartusil koupit takovéhle konvoje čtyři. Chlápkovi z MediMecu se zaleskly oči a transakce se rozběhla. Mutanti vypouštěli bedny z lodí a transporty z MediMecu je zachytávaly, kontrolovaly a pomocí narychlo vybalených přístrojů dezinfikovaly.

            Všechno vypadalo na happyend, a tak jsem nechal warpem vyslat zprávu, že je všechno v pořádku, konvoj se zdrží, ale do cíle dorazí, odhadované zpoždění 15hodin. Takže zatím byla spousta času si popovídat s Hartusilem. Zajímalo mě, proč se s takovýmhle pokladem nevydal dál k nějaké orbitální stanici a jestli se k nám přidají, že je rádi doprovodíme k základně MediMecu u zemědělské planety Mercurie VII. Hartusil mi děkoval, ale čtyři lodě z jeho skupiny mají poškozený warpový pohon a jejich skok, kterým se dostaly na tohle místo setkání byl aktem čirého zoufalstvím, které nechtějí opakovat. Nehledě na to, že vi jaký je přístup lidí k mutantům na všech planetách, a tak spíš než nějaké lékařské pomoci by se dočkali upálení na hranici.

S tím jsem musel souhlasit - na spoustách planet byl lov na čarodějnice a mutanty v plném proudu. Chtěl jsem ho požádat o vysvětlení mnoha dalších věcí: původ jejich zbraní, jejich další osud. Avšak na Hartusilovi bylo vidět, že je pro něj stále obtížnější mluvit. Potil se, dávil se nakonec mi řekl, že mi pošle záchranný modul, který by vystřelil, kdyby bylo jasné, že se pomoci nedočkají a umřou tu. Při pohledu na něj jsem zrovna neměl svátek z toho, že bych si měl vyzvednout něco z těch jejích morových lodí na palubu. Ale lidé z MediMecu se nabídli, že věc bezplatně očistí . Jak šlechetné....

            Krátce po transakci léků, když se začaly lodě mutantů vzdalovat. Na obrazovce se objevil nějaký jiný mutant jeho hlava byla plná otevírajících se krvavějících vředů, neměl oči. S velkými obtížemi zdvořile poděkoval, bohužel Hartusil se již rozloučit nemůže neboť před pár minutami náhle skonal. Vyjádřil jsem hlubokou lítost. Ukončil jsem komunikační kanál a přikázal převzít věc kterou mi Hartusil zanechal. Ani ne za deset minut byla vyzvednuta a umístěna v nákladovém prostoru. Přikázal jsem loď navrátit do původního kurzu stejně, tak se opět k cíli vydal i celý konvoj, stav nebezpečí pominul štíty byli staženy a torpédomety deaktivovány.

Předal jsem velení Gordnovi a pln zvědavosti jsem spěchal k zásilce. Další muži, kteří neměli povinnosti, chvátali se mnou. Starý Decker, správce skladišť zásob a munice, neměl ve svém skladu a tolik lidí od doby, když se tu schovával Hokins, mechanik od hydrauliky a kuchař v jedné osobě. Decker mu poskytl azyl ve svém království, jak s oblibou skladový prostor lodi nazýval, po tom, co Hokins nakoupil na nějakém trhu starší konzervy za skvělou cenu a krátce na to na lodi vypukla epidemie salmonely.

Spousta mužů s posádky se ho snažila se sevřenými půlkami a s neskutečnými bolestmi najít a rozsekat na malé kousky. Vyčmuchal ho jeden mechanik, schovaného přesně tam, kde teď byla ta zásilka od mutantů. Tenkrát to dopadlo dobře Hokins to odnesl jen monoklem a ponaučením, aby už nikdy neokrádal Imperiální kasu nákupem levnějšího nekvalitního zboží.

A teď tu stál Decker jako tenkrát, mnul si fous a divil se, co tu všichni tak blázní: „Pane, tak už to dorazilo. Vypadá to na fajn věc," křičel na mě z dálky a hned otvíral dveře od skladu. Všichni se rozestoupili a já vstoupil do skladu. Ležela tam rakev tvaru třikrát čtyři metry, na spodku byli pohonné trysky na stranách menší manévrovací trysky. Standardní záchranný modul používaný i dnes, ale na jeho hrubém obalu byla jakási výzdoba. Dosti neuměle byl celý popsaný zlatým písmem, chvíli mi trvalo než sem rozeznal jednotlivé věty. Vesměs to byly modlitby k Císaři.

Asi každý z té nebohé flotily mutantů sem něco připsal. Z té rakve doslova čišelo zoufalství těch lidí, ale naštěstí z ní nečišelo nic jiného, protože na rakvi byla přidělána tabulka s nápisem „Zkontrolována neškodné, odpovědný pracovník: dr. Karl Miller, MediMec". Stiskl jsem otvírací tlačítko a rakev se za syčení hermetických uzávěrů otevřela. Nahlédl jsem dovnitř tam leželi naskládané plasmové pušky, jedna pistole a na ní holodisc. Byl jsem trochu zklamán. Čekal jsem, že tam možná bude chrápat sám Leman Russ nebo tak něco. Vzal jsem holodisc do své kajuty a vložil do přehrávače a spustil záznam. Podstatná část byla tvořena spoustou dat, uložených ve formátu, který byli schopné přečíst pouze přístroje Adeptus Mechanicus. Já jsem rovnou spustil druhou část - audiovizuální záznam.

            Na obrazovce se objevila tvář toho druhého slepého mutanta, co se mnou loučil, avšak jeho tvář byla v podstatně menším stádiu rozkladu. Mluvil svým pomalým umrlčím hlasem. Představil se jako Walter Derg, profesor warpové technologie, zasvěcenec Adeptus Mechanicus. Je to skoro tři roky, co byl společně s jeho rodinnou unesen z jeho vlastního domu. Únosci, jak zanedlouho zjistil, byli napojeni na zrádcovskou Alpha legii, on a jeho žena i tři děti byli po týdny vláčeni po galaxii až nakonec byli předáni do rukou Morbida, vojevůdce Morových mariňáků. To byl jak také posléze zjistil, už od počátku plán zlotřilých mariňáků.

Když Walter Derg zmínil jméno Morbid, bylo vidět jak mu začala stýkat slza po jeho puchýřovité tváři, ale stále klidným hlasem pokračoval. On a jeho rodina byli uvězněni v tmavých kobkách se spoustou nemocných lidí, a protože jeho žena Serena byla ošetřovatelkou, snažila se jim pomoci a postupně se s nimi seznamovali. K Dergově překvapení to byli vesměs technici od řadových mechaniků, kterých slouží ve flotile Impéria milióny, přes důstojníky různých systémů až po vyšší bratry z Adeptus Mechanicus. Když se ptal, proč tu všichni jsou, s velkým strachem odpovídali, že jeden mocný chaosák po nich chce, aby pro něj pracovali. Nakazil je i jejich rodiny morem, na nějž má vakcínu jen on. Udržuje je na hranici smrti díky malým dávkám této vakcíny.

Vše to koná z perverzního potěšení trápit a taky s praktického důvodu, aby byli pouhými loutkami pro jeho účely a nesnažili se uprchnout. Derg z hrůzou zjistil, že ačkoliv tu byla spousta manželek a dalších příslušníků rodin techniků, chyběli tu děti. Dergovi bylo hned jasné, co se s nimi muselo stát, ale on se nehodlal smířit s tím, že by měly jeho děti v téhle smrduté kopce chcípnout. Dlouho bušil na dveře, křičel a naříkal, ostatní ho jen se slzami v očích pozorovali.

            Náhle se dveře otevřeli a do kobek se nahnal smrad snad mnohem horší než vládl uvnitř. Naproti němu stál morový mariňák. Byl dobré dva metry vysoký mohutný a podivně nateklý, sotva se do zbroje vešel. Z jeho starého oprýskaného brnění vyčuhovali dírami desítky chapadel a různých šlahounků, které se volně pohybovaly a některé vypadaly jako by se k Dergovi natahovali. Na tváři měl improvizovanou masku, která mu zakrývala ústa. Byl holohlavý a kus jeho hlavy byl obnažený bez kůže a masa snad až na mozek. 

„Derg, Walter Derg?" zeptal se hromovým hlasem. Derg ustrašeně přikývl. Ta obluda ho chytla za ruku a vlekla sebou. Šli mnoha chodbami, jeli mnoha výtahy, Derg si prohlížel zdi a místnosti, co byli kolem něj všechno působilo tak hnile, omšele, a tak nějak cize. Pak Derg stanul v cíli jejich cesty - v ohromném sále, v kterém silně páchla hniloba a další smrad, o jehož původu radši Derg ani nepřemýšlel. Všude nahlas debatovaly spousty morových mariňáků u různých přístrojů, u nohou se jim kolébavou chůzí pohybovali malí tlustí tvorečkové, kteří vypadali jako by je někdo uplácal ze zelených flusanců. Morový mariňák vláčel Derg dál, prostor kolem nich se začal plnit hejny nepříjemných tlustých masařek.

Pak mariňák poklekl, podtrhl Derga, který upadl na zem do těch sraček, co byli pod ním. „Morbide, pane můj, tohle je Walter Derg z Adeptus Mechanicus", hlas mariňáka zněl vystrašeně a pokorně. Derg vzhlédl, ale málem omdlel. Nic tak strašného v životě neviděl. Na jakémsi improvizovaném trůnu s lidských ostatků seděla bytost dobrých 6 metrů vysoká. Na sobě měla zbroj tvarem terminátorskou, ukovanou z desítek platů hrubě opracovaného černého kovu, upatlanou nějakým slizem, popsanou zlověstnými runami a na různých místech pobitou dlouhými bodci.

Spárami v těch plátech vytékal hnis a nebo různě vyjížděla chapadla, která jako by se chtěla na Derga podívat. Jedna ruka této bytosti byla zakončena spletí chapadel pokrytých spoustou trnů. Druhá ruka vypadala lidsky, až na to, že byla doslova ohromná, samotná dlaň byla velká jak pecen chleba. V téhle pazouře svírala ta bytost jakousi kosu, vyrobenou z jednoho kusu dřevu podobnému černému materiálu.

Tenhle tvor jakoby hlavu neměl. Mezi jeho ohromnými rameny byla usazena slizová koule tvaru podobna lebce s náznakem úst a důlcích po očích. „Já jsem vůdce Morbid" ozvalo se odněkud zevnitř tohohle stvoření. Hlas byl klidný. Derg chtěl říct snad milión věcí, stěžovat si, vyhrožovat, prosit Císaře o pomoc, žadonit o záchranu své rodiny, ale při pohledu na toho zplozence Chaosu nedokázal promluvit jen bledl a lehce zavrávoral. Myslel, že omdlí.

Načež se ohromný Morbid s neuvěřitelnou lehkostí a rychlostí vznesl z křesla. Byl to bizardní pohled na to jak toto monstrum s lehkostí lesní víly levituje ve vzduchu a svazkem svých chapadel poskytuje omdlévajícímu Dergovi záchranu. „Snad jsem vás nepostrašil", hlas Morbida zněl pobaveně. Svými chapadly zvedl Derga do výše a zatřásl s ním jako s nějakou loutkou. Trvalo chvíli než přišel Derg k sobě, pomalu otvíral oči a lapal po dechu, jak silně mu hrudník chapadla svírala. „Určitě vás zajímá proč jste tady?" zeptal se Morbid, když postavil Derga zpět na zem. Ani nečekal na jeho odpověď a začal vyprávět, z intonace hlasu byla silně cítit samolibost a touha chlubit se.

            Je to přesně 239 let, kdy se jedna z Morbidových doprovodných lodí ztratila, když ustupovala z nějaké prohrané potyčky se stoupenci Khorna v Oku teroru. Vrátila se za dva týdny s neuvěřitelnou zprávou. Při ústupu se jim nepodařilo kvůli poškození pohonné jednotky vstoupit do warpu. Nepřátelé se rychle blížili, aby hodovali na jejich tělech. Lajtnant, velitel lodi, se rozhodl k zoufalému činu, vletěl do jedné z tisíců anomálií, kterých je Oko teroru plné. Anomálie jsou obecný název pro jakési trhliny vedoucí přímo do warpu. Existuje jich nespočet typů a mají různý tvar a hlavně účinek na lodě, které do nich vplují. Pro většinu z nich platí, že vplutí do nich znamená jistou a okamžitou smrt posádky. Jiné posádky, které se zkoušeli anomálií proplout zaplatili za tuto pošetilost takovými mutacemi a utrpením, které i na poměry Chaosáků překračuje všechny myslitelné meze.

Proto lajtnant té ustupující lodi správně usoudil, že navzdory krvežíznivosti a fanatismu Khornových stoupenců se je nepokusí žádná loď následovat. S očekáváním všeho možného a s motlitbou ke svému patronu vstoupila loď do anomálie. Nejen, že nezemřeli ani nemutovali, ale v pořádku a v relativním nurglovském zdraví vypluli v další anomálii přesně o 3 dny později. Po několika hodinách opustili mlhovinu, která obklopovala anomálii a ke svému úžasu zjistili, že se nachází daleko od Oka teroru na okraji galaxie, hluboko v prostoru Impéria. Lajtnant si uvědomil strategickou důležitost svého zjištění a rychle spěchal k Morbidovi s touto informací.

Než se Morbid odvážil cestovat anomálií, musela loď toho lajtnanta absolvovat tuto cestu 55krát. Morbid byl nadšen, když se objevil v týlu tolik nenáviděného Impéria. Bylo jen třeba vymyslet, jak tento úžasný warpový tunel využít. Nejednodušší a nejefektivnější se jevilo používat tento spoj pro nájezdy na bohaté a lehce chráněné kolonie, kterých bylo v okolí tunelu nespočet. Morbid poslal lajtnanta, objevitele tunelu, pro jeden křižník třídy Krveprolití. Bohužel ten za pár dní z anomálie vyplul s posádkou natolik zmutovanou, že byla absolutně nepoužitelná. Morbid neváhal a poslal pro další křižník ten se však nikdy nedorazil. Z toho Morbid vydedukoval, že lodě větší třídy než doprovodné nejsou schopny cestovat anomálií. Sice velká flotila z těchto malých lodí by se stala postrachem všech obchodníků a kolonií, ale to bylo pro ambiciózního Morbida málo. Chtěl svými skutky překonat i samotného Typhuse a stát se miláčkem Nurgleho.

Nezbývalo než křižníky dopravovat po kouskách a kompletovat tady. Když tedy začal přemýšlet o stavbě lodí přímo tady na druhé straně anomálie, jeho ctižádost mu vnukla mnohem větší myšlenku. Proč místo flotily křižníků nepostavit jeden superbitevník, který by svojí velikostí, odolností a ničivostí zastínil i Abadonova Zabijáka planet. To by mu zajisté přineslo přízeň jeho patrona, moc s tím spojenou a možná i nějaké ty planety v Oku teroru, aby upevnil poměrně nejistou pozici své říše. Morbidus při mučení mnoha členů z Adeptus Mechanicus, mariňáků od Železných bojovníků a i dalších techniků jiných ras našel ohromné zalíbení v technice. Postupně poznával všechny technologie.

Trvalo 50 let než plán superbitevníku spatřil světlo světa. Z velké části byl Morbidovým dílem, jeho dítkem. Byl pokřtěn jako Rysus sardonicus - Posmrtný škleb. Práce na něm započali okamžitě. Avšak v řadách Morbidových stoupenců není mnoho technických vzdělanců. Ostatní Chaosáky o podporu nepožádal, aby velká vítězství, které Rysus sardonicus dozajista dobude, byla jen a jen jeho. Musel proto odborníky hledat jinak a nepřímo. Unášel, a nebo na zakázku nechal unášet, techniky ze všech ras po celé galaxii.

Morbid ztichl svojí ohromnou rukou pokynul jednomu morovému mariňákovi stojícímu opodál, z jeho spousty implantátů a bionických končetin se dalo usuzovat, že jde o někoho kdo zastával podobnou funkci jako tech-mariňáci. Ten sepnul ohromný holografický projektor a před očima Derga začali probíhat desítky schémat, plánů, modelů a řezů každé části lodi Rysus sardonicus. Derg stál tam v němém úžasu, možná i ve skrytu duše obdivoval Morbidovu genialitu. Loď byla mnohem větší než ty největší bárky Vesmírných mariňáků, její pohonné jednotky byli zbudovány na bázi těch, které se používali za dob Horusova kacířství, a které teď používaly Zrádcovské legie. Avšak byly zkombinovány s pohonnými jednotkami neznámého původu. Derg tipoval, že se jedná o tauskou technologii. Rychlost a manévrovací výkony, které dosahoval tento hybridní pohon byly neskutečné.

Obratnost tohoto obra směle konkurovala křižníkům třídy Neohrožený. Vrchní pancíř lodi byl tvořen jakousi napodobeninou necronského živého kovu. Nebylo to sice dokonalé, ale výslednou odolností to překračovalo hodnoty pancíře používaného Impériem. Štíty byly klasické chaosácké, ale energie v nich se blížila hodnotám, které nabývaly jen štíty orbitálních stanic. Takové množství energie ve štítech bylo na loď doslova neslýchané. Ani ve výzbroji loď nepokulhávala. Nejen že sloužila jako základna pro početné letky bombardérů, stíhačů a výsadkových člunů, jenž by mohli podle Dergova odhadů získat „vzdušnou převahu" až nad dvěmi bojovými loděmi třídy Císař. Navíc na střední vzdálenosti byla tato loď smrtící velkým množstvím laserových baterií cizáckého původu.

Z jejich popisu vytušil Derg, že jde o zdařilé napodobeniny Pulzních laserů používaných Eldary. Na velké vzdálenosti si měla loď vybojovat svoji převahu velkým množství torpédometů, jejichž střely byly naváděny nějakou podivnou pokročilou technologií využívajících psionických schopností.

Jinak loď byla typicky chaosácká, tedy všechny systémy udržení života, přepusti, dveře a tak dál byl věrnými kopiemi zařízeních vyráběných na lodích před Horusovým kacířstvím. Derg nepoznával čtyři po tuto ohromnou loď zcela určitě klíčové systémy. Přes všechnu zvědavost bál se zeptat, ale Morbid asi vytušil, co se honí Dergovi hlavou. S notou dávkou pýchy se rozpovídal. Za prvé - kruh o obvodu asi 7m ve velikém sále blízko můstku lodi napojený na ohromné kapacitátory byla Hvězdná brána.

Teď Derg tu ďábelskou věc poznal, občas jich několik našly imperiální síly, když zpět dobyly planetu obsazenou Chaosem. Často spotřebovávaly pro svůj provoz energii pro celá města. Nikdo je nestudoval, protože je ihned nějaké jednotky mariňáků v černých zbrojích transportovali pryč. Jejich účel byl ale jasný - teleportovaly skupiny démonů a bojovníků z Oka teroru přímo na bojiště. Tady na Rysus Sardonicus měla sloužit tato brána k doplňování vybavení a posádky přímo v průběhu mise, nebo dokonce i za boje.

Další věc, uložená v týlu lodi, byly mimické a detekční systémy používané Temnými Eldary. Nejen, že jsou to jedny z nejdokonalejších senzorů, které v galaxii existují, ale hlavně mimické systémy dělají loď do vzdálenosti 500, a nebo při cestě warpem, v podstatě neviditelnou. Jen Necroni a Tyranidi mají senzory dokonalejší, aby se nenechali oklamat a loď detekovali. Morbid se nezapomněl zmínit, že musel umučit sedm archonů a draconů a nespočet dark eldarů, aby jejich technologii pochopil.

Teď mu osm zlomených duší z jejich řad pomáhá udržovat tyto choulostivé systémy zatím ve zkušebním provozu. Jinak další velkou část lodě zabírá ohromné raketové silo, torpéda však nejsou ledajaká. Velikostí se blíží doprovodným lodím a jsou vybaveny jednodušší verzí mimických maskovacích systémů. Jsou rychlé, neviditelné a nesou smrtící náklad - od konvečních plasmových hlavic, přes vortexové hlavice , které dokáží prolomit reálný prostor do warpu, až po smrtící náklad těch nejhorších nemocí, které dokážou zdecimovat celou populaci kdejaké větší planety. Každý Nástroj zkázy, jak střely Morbid pojmenoval, pilotují vždy tři muži z řad jeho nejvěrnějších a nejfanatičtějších stoupenců.

Třetí, největší válcovou část lodi si nechal Morbid nakonec. Kdyby se slizová koule, co měl místo hlavy, mohla usmívat, určitě by měl teď škleb od ucha k uchu. To je jeho vlastní vynález, taková ohromná loď aby se udržela v chodu potřebuje ohromné množství energie, což byl problém, který nedokázal Morbid překonat po deset let, ale to je teď minulostí. Jeho Asimilátor jak věc pojmenoval už funguje. Asimilátor je generátor energie ohromného množství, kterou přímo čerpá ze samotného warpu. Derg si uvědomil potenciál tohoto vynálezu a musel opět obdivovat  Morbidovu genialitu, ale na druhou stranu si uvědomil, že žádná známá civilizace nedokázala warp natolik pochopit, aby se nemusela bát ohromné nestability takového zařízení. Morbid se ještě chvíli vychloubal klasickými plány o dobytí světa a na Dergův návrh, aby propustil alespoň jeho děti se Morbid jen bezcitně pousmál.

Teď byl čas, aby se po několika hodinách, které s Morbidem strávil dověděl svůj úkol, pro který byl unesen. Derg měl velet skupině Tauů a lidí kteří nakalibrují pohonnou jednotku. Poté byl Derg odveden, když odcházel od Morbida cítil, jak jeho tělo začala nahlodávat nemoc.

            Uběhly skoro tři roky a Derg stále nedobrovolně pracoval ve službách Morbida. Už to bylo několik měsíců, co pochoval svoji manželku i děti, které nebyly dost silné, aby odolávaly nemoci, která je sžírala. Derg překvapivě utišoval žal prací na pohonné jednotce Rysus Sardonicus, ale hlavně ho udržovala a poháněla bezbřehá nenávist. Cílevědomě se skupinou ostatních zajatců plánovali pomstu a hlavně útěk, aby varovali svět před Morbidovou hrozbou. Poměry mezi zajatci byly zvláštní a kromě techniků Impéria a Tauů Derg nikomu nedůvěřoval. Pomalými kroky uskutečňovali svůj plán útěku stovky otroků, z nichž už většina už nežila, již před příchodem Derga. Teď bylo na čase to dokončit.

Všichni vězni byli drženi v improvizovaných celách na tom jediném křižníku, kterému se podařilo projít warpovým tunelem. Příslušníci různých ras od sebe byli kvůli častým potyčkám mezi sebou izolováni. Každý den vstávali přibližně v 5 hodin, aby dalších 13-19hodin pracovali. Byli naloženi na staré transportéry z dob před Horusovým kacířstvím a dopraveni na svoje pracoviště. Těm transportérům, které přepravovaly vězně, byl demontován a nebo poškozen warpový pohon, aby nemohli utéct, navíc na každém z nich byla tajně umístěna výbušnina. Morbid si nemohl dovolit, aby mu někdo prchnul.

Avšak Morbid používal také spoustu transportérů, které mu warpovým tunelem dováželi součástky. Ty z praktických důvodů měly warpové systémy plně funkční. Celková flotila čítala asi na 115 transportérů, některé sloužily jen na součástky a volně poletovaly okolo Rysus Sardonicus. Mravenčím úsilím otroci obnovovali některé lodě součástku po součástce. Také  připravovali primitivní zbraně na den, kdy je použijí při vzpouře. Důležitým prvkem pro úspěšný útěk bylo vyléčení, a nebo alespoň potlačení moru bez Morbidovi vakcíny.

Naštěstí se mezi otroky objevil jeden velmi schopný chemik z MediMecu, který doslova na koleni analyzoval nákazu, a sestavil seznam surovin potřebných pro vakcínu proti tomu prokletému moru. Dokonce i věděl, kde k velkému množství potřebných léků přijít. Jmenoval se Hartusil a Derg ho velmi obdivoval nejen jako skvělého chemika, ale i jako skvělého člověka.

Když bylo vše připraveno muselo se čekat na vhodný okamžik. Trvalo to tři měsíce, ale dočkali se. Morbid, ke své velké nelibosti, nemohl odmítnout přání - de facto rozkaz - svého patrona, aby podpořil jedno velké válečné tažení na území spravované Legií Tisíci synů, která byla odvěkým nepřítelem Nurgleho. Stovky morových mariňáků byly odveleny a přesila otroků proti Morbidovým stoupencům byla ohromná. Samotná vzpoura proběhla velmi rychle. Ti nejodvážnější z povstalců po krátké, ale krvavé šarvátce získali kontrolu na 17 lodích. Nebyla náhoda že některá plavidla zrovna vezla plasmové pušky, kterými měli být nově vyzbrojeni dozorci. Do 16 lodí se naložilo co nejvíce otroků. Posádka 17. lodi se sama nabídla, že loď, kterou naložili zásobníky vysoce explozivní látky chaosáckého původ, navedou do warpového tunelu a provedou sebedestrukci.

Morbidovy síly ani nestačily zareagovat a transportéry mizely v mlhovině pro senzory neproniknutelné. Když se Derg ohlédl uviděli mohutnou explozi v ústí warpového tunelu, která ho přesně podle Dergových odhadů uzavřel na dobu neurčitou. Také naposled viděl hrozivý obrys Rysus Sardonicus, jehož stavba stála tolik životů. Při samotném warpovém skoku se projevilo staří transportéru, a nebo možná nějaké Morbidovo opatření, ale čtyři transportéry doslova shořely ve warpu. Ostatní úspěšně unikly chaosáckému křižníku, který je už tou dobou dozajista zběsile pronásledoval. Další plány byly že po té, co seženou léky na místě, které určil Hartusil. Co bude následovat poté se rychle rozhodlo v hlasování, mnozí se z mnoha důvodů nechtěli vrátit do starých domovů, proto se vybrala jedna blízká opuštěná a vytěžená hutní kolonie.

Její obranné systémy byli z nějaké už dávno zapomenuté příčiny stále aktivní. Svým charakterem nebyla pro nikoho zajímává, což z ní dělalo ten nejlepší azyl pro mutanty, kteří chtěli dožít nerušeni a skryti. Deaktivace obranných systému i s minimem vybavení nebude pro bratry z Adeptus Mechanicus žádným problémem.

            Přehrávač hlasitým pípnutím naznačil konec záznamu. Asi ještě minutu jsem seděl zticha v kajutě a přemítal o tom, co jsem teď viděl. Všechno to znělo tak děsivě a neuvěřitelně. Okamžitě jsem přikázal Dukovi, aby poslal kopii záznamu na velitelství s označením nejvyšší priority. Tvářil se dost vyjeveně, když můj rozkaz plnil. Zbytek posádky umíral zvědavostí, co jsem se od těch mutantů dozvěděl, ale já si byl vědomo závažnosti těch informací a radši jsem mlčel.

Jediný člověk, kterému jsem se svěřil, byl Gross, u kterého jsem to považoval za jakousi důstojnickou povinnost. Netrvalo to ani hodinu a půl, když mi Duke oznámil, že mám na audiovizuálním šifrovaném kanálu Grosse společně s admirálem Ivanem Hrozným. Doslova ve mně hrklo. Žádný vyšší důstojník, si o mě ani neotřel boty za ty měsíce, co létám z konvoji a teď admirál Hrozný.

Ivan Hrozný je bezesporu největší osobnost imperiální flotily v tomto sektoru. Jeho odvaha a neústupnost, tvrdá, ale efektivní strategie vůči Orkům mu vynesla přízvisko Hrozný a mnoho vysokých vyznamenání. Když jsem si pustil v kajutě obrazovku, šklebila se na mě tvář Grosse a také mně tvrdým pohledem zkoumal starší muž s perfektně střiženou bradkou, ale dlouhými rozcuchanými šedivými vlasy, kterému splývaly až na ramena. Jeho ostré rysy připomínaly vlka a měl přirozenou autoritou.

Rychle jsem zasalutoval a čekal, co bude. „Vaše zpráva, kapitáne Herzi, nadzvedla celý náš štáb. Nemůže to nechat bez povšimnutí, jakmile dorazíte do cílové stanice, spojíte se s flotilou, která tam na vás bude čekat." Jeho řeč byla energická a věcná. „Na místě vás bude čekat inkvizitor, který bude mít velení křižníků vy budete mít na povel jednu eskadru doprovodných lodí" Do toho se ozval Gross, který nemohl poslední větu přenést přes srdce. „On?! Já mám na tom všem taky podíl, navíc vždyť je to ochlasta jeho muži kšeftují se vším od zakázaných afrodiziak až pornografii" Viděl jsem, jak admirál svraštil obočí a jeho výraz tváře nabral takové podoby, že jsem v tu chvíli věřil, že je to sám ďábel. Zrovna, když Gross vyprávěl něco tom, že jeho loď byla veřejně vyhlášena nejčistší lodí měsíce, a ta moje vypadá jak létající prasečárna, tak admirál zaburácel: „Kdo vám dal slovo důstojníků, kde berete takovou drzost!"

Gross ztichnul a tvářil se jako osmileté dítě, kterého zrovna plácli rodiče přes prsty. „A vy kapitáne Dante Herzy snad budete bránit svojí čest" Bohužel většina toho, co Gross řekl, byla vesměs pravda. Loď se mi zrovna neblejskala a sám sem si u Gordna, našeho vrchního šmelináře, nejeden časopis koupil. Pokrčil jsem tedy jen rameny a řekl: „Neoznačil bych se za ožralu" a ztichl jsem. Admirál se na mě podíval a jeho obličej měnil rychle výrazy z káravého, překvapeného až po pobavený.

„No dobře, chápu že vás ty měsíce práce u konvojů bez pořádného drillu a bojového nasazení musely poznamenat, ale situaci, s kterou jste se setkal jste vyhodnotil správně, jak bylo vidět na záznamu. Hlavně vaší zásluhou máme ty informace, proto pověřuji velením výs. Císař s vámi, kapitáne, teď už podléháte velení inkvizitora." Spojení bylo přerušeno. Když jsem se vrátil na můstek, navigátor York mi oznámil, že k dosažení cíle zbývá už jen pár minut.

            Dorazili jsme na stanici ZD 555 zvanou Dlaha, protože ji vlastnila Korporace MediMec. Odpoutali se od transportérů a nahlásili dispečinku. Ihned se nás ujal jeden řídící, bylo vidět, že jsme byli netrpělivě očekáváni. Na to, že tahle stanice byla malá, zapadlá a nezajímavá, bylo na ní nezvykle živo. Kotvilo tu asi 11 doprovodných lodí třídy Cobra, 6 lehkých křižníků třídy Neohrožený a dva mateřské křižníky třídy Diktátor. Všechny lodě byly ze sektoru a já jsem některé kapitány nebo části posádky znal osobně.

Všichni byli svoláni admirálem a nějak tušili, že já nějak souvisím s tím, proč tu jsou. Na desítky žádostí o otevření komunikačního kanálu odpovídal Duke negativně, chtěl jsem aby to byl inkvizitor, který jim to sám sdělí. Ten se bohužel měl dostavit až za 5 hodin. Dal jsem tedy mužům dvě hodiny rozchod. Věděl jsem že to může být jejich poslední, ale důsledně jsem je varoval žádný alkohol. Jen děvky a zpěv. Všichni ze mě cítili mojí nervozitu a někteří ani neodešli a ostatní se vrátili přesně po uplynutí vycházky. Zrovna v tu dobu, tedy o dvě hodiny dřív mi Gordon nahlásil, že se otvírá Warp a vstupuje neznámá loď, což potvrdili i z dispečinku stanice. Materializovala se tak blízko, že jí bylo možné rovnou sledovat vizuálními senzory.

Gordon ze sebe vyblekotal něco ve smyslu pane tohle musíte vidět, tak jsme mu dal svolení k aktivování hlavní obrazovky. Na ní jsme pak sledovali s úžasem jak vystupuje z warpu ohromná černá loď. Byla monumentální, mohli jsme si prohlížet každý její detail, hangáry, laserová postavení, množství mohutných torpédometů stylizovaných do orlích hlav. Fascinovala nás také baterie ohromných děl usazená na hřbetu lodi, o kterých jsme si byli jisti, že jednou salvou dokážou roztrhat křižník na kousky. Ta černá loď byla bohatě zdobená a vypadala jako vznášející se chrám Císaře - stovky zdobených sloupů, pilířů, vikýřů, desítky obřích soch.  Na jejích bocích byly lebkou zdobená I velká minimálně jak moje loď.

Všem bylo jasné, že se nám jako jedněm z mála smrtelníků podařilo spatřit tajemnou loď Inkvizice. Hlavou mi probíhala myšlenka - Ať je Rysus Sardonicus podle Derga jakkoliv děsivý, pro tuto mrazivě nádhernou neporazitelnou loď nebude žádnou výzvou. Loď se nahlásila jako Kladivo očisty a ihned aktivovala komunikační systémy, které inicializovali videokonference se všemi kapitány, kteří zde kotvili.

Obrazovka v mé kajutě se rozzářila a desítky velitelů různých šarží dychtivě očekávali obraz z Kladiva očisty. Asi za 30 sekund napjatého mlčení, se objevil muž. Měl ostré rysy, jeho tvář byla stará a vrásčitá, avšak jen z půlky. Druhá část tváře byla z lesklé kovové masky stylizované do tvaru lebky, která neměla oko. Celou tu masku pokrýval nějaký symbol obklopený runami. Místo oka v lidské tváři byl velký oční implantát - ohromný rudý krystal vložený do očního důlku. Ústa měl úzká a přísná.  Přes hlavu měl ten člověk hozenou bílou kapuci, i když mu kryla velkou část hlavy dalo se odhadnout, že je holohlavý.

Zpod té kutny, mimochodem velmi zdobné a zlatem prošívané, vykukovaly spousty hadiček, drátů a kabelů, které se sbíhaly do jednoho silného copu vedoucíhovedl někam mimozáběr. Popravdě to byl děsivý obraz, i když implantáty a umělé končetiny nebyly v Impériu nic tak výjimečného, tenhle snad více stroj než člověk působil děsivě. Ačkoliv se jeho ústa ani nepohnula, začal ke všem promlouvat nelidský plechový hlas, zřejmě tvořený nějakým přístrojem.

Ta bytost se představila jako Inkvizitor Mollay. Při vyslovení toho jména to na videokonferenci doslova zašumělo. O tomto muži kolovalo tolik neuvěřitelných legend a fám, že ho snad znali i v tom nejzapadlejším koutě galaxie. Dlouhé roky vedl křížové tažení proti Chaosu, popravil nespočet kacířů a mutantů. Na většině akademií byl dáván jako vzor lstivosti a vytříbené válečné strategie proti všem cizákům, od Eldarů až po Necrony.

Byl ale také znám jako velmi intolerantní a nesmlouvavý muž, jenž očisťoval plamenem všude tam, kde se objevil jen náznak nečistoty Chaosu. Mnohokrát sloužil po boku slavných hrdinů Impéria jako Inkvizitor Eisenhorn, nebo lovec čarodějnic Tyrus. Trochu neprávem nedosahoval takové proslulosti jako oni, i když o jeho odvaze a schopnostech nikdo nepochyboval. Vždy preferoval boj zblízka, ať na zemi nebo ve vesmíru, a jeho družinu tvořili ti nejschopnější bojovníci z řad vesmírných mariňáků a dalších elitních jednotek, které si na základě tvrdých a krutých zkoušek sám vybral.

Často je osobně vedl do boje a rozséval smrt ohromným zlatým kladivem. Byl mnohokrát zraněn, například při jedné očistě planety mu zuřivý khornův démonický pes ukousl ruku, avšak on nepolevoval v boji a díky své neústupnosti motivoval a vyhecoval vojáky Císaře k takovým výkonům, že nakonec tu bitvu vyhráli navzdory ohromné přesile stoupenců Chaosu.

Někteří lidi věřili dokonce že zahynul při svém nejslavnějším činu - monumentálním boji jeho a malé skupiny těch nejvěrnějších s necronským bohem C´tan. Mollay byl prostě legenda a i pro mě byl ohromným vzorem a hrdinou. Zatímco jsem stále nemohl uvěřit tomu, kdo je na druhé straně komunikačního kanálu. Mollay zasvěcoval všechny do toho, co se děje v jedné malé mlhovině nedaleko stanice. Neopomněl naznačit, kdo na tom, co víme, nese zásluhu. Po dlouhé době jsem se cítil opravdu hrdý a pomalu jsem si začal uvědomovat, co jsem pro Impérium udělal.

Moje nadšení rychle zmrazil Mollay, když se zeptal jestli nevím, kam pak odpluli ty mutanti, co nám ty informace dali, že by nebylo od věci, tento vřed na tváři lidstva zlikvidovat. Když jsem si vzpomněl, co všechno musel vytrpět Walter Derg nebo Hartusil, uvědomil jsem si, jak nenávistný a zlý je Mollay a mé mínění o něm u mě hodně utrpělo. Děkoval jsem prozřetelnosti, která mě donutila, abych část záznamu umazal, a tak zajistil klid mutantům - bývalým bratrům z Adeptus Mechanicus a mechanikům Impéria.

Mollay nám oznámil, že mise tak jak ji povede je víceméně průzkumná, a že on mutantům nevěří. Pokud to všechno není snůška lží, určitě se bude jednat o informace silně nadsazené. Avšak potkáme-li v té mlhovině něco, ihned to zničíme. Pokud se nám to nepodaří, už teď se formují další křižníky a plavidla, které úkol dotáhnou do konce.

Bohužel větší flotila než ta naše ve stanici se nedala dát včas dohromady. Poté nám byly promítány Dergovi záznamy o Rysus Sardonicus, které za dobu věznění získal. Z nich jsme se dověděli, že Morbid byl technický mág, ale bohužel průměrný až podprůměrný organizátor. Rysus Sardonicus byl stavěn dosti chaoticky.

Torpédomety byly připraveny a vyzbrojeny, a také hlavní raketové silo bylo osazeno Nástroji zkázy. Mimické systémy byli v posledním stádiu zkoušek. Stejně tak pohonná jednotka byla ve finálních fázi výstavby. Avšak štíty lodě ještě neběžely ani na 30%. Hangáry kvůli váznoucím dodávkám letounů zůstávaly z velké části prázdné. Většina baterií laserů nebyla osazena, stejně tak jako velká část obranných věží. Nejdůležitější však bylo, že ještě zůstávalo nedokončené to extémně odolné pancéřovaní lodi.

Chyběly boční kryty lodi. Součástí Dergova záznamu byl také plán, jak loď zničit. Díky chybějícím pásům pancíře lodě byly nechráněny i hangáry a zbrojnice lodi, za jejímiž stěnami se skrývalo raketové silo. Derg věřil, že dobře mířenými zásahy by se dalo prorazit skrze bok i silný pancíř sila a inicializovat explozi, která by poškodila Asimilátor a ten by dozajista zapříčinil zkázu Rysus Sardonicus. Mollay a i bratři z Adeptus Mechanicus, kteří tento plán posuzovali, souhlasili z Dergem a bylo jim jasné, že se to musí vykonat rychle než práce na té prokleté lodi pokročí a pancéřovaní bude dokončeno.

Mollayova loď také dopravila melta-torpéda, která měla naší misi ulehčit. Bohužel jich nebylo dost na kompletní přezbrojení všech lodí a na mojí loď připadla jen dvě . Navíc podle Derga nám hrála do karet mlhovina, s jejíž pomocí se dostaneme dostatečně blízko lodi a navíc Morbid nebude moci použít to tajemné a smrtelně přesné psyonické řízení torpéd.

Následovalo přezbrojení a vyřešení organizačních věcí, kde si Gross vyslechl, že mu budu velet. Nesl to opět nelibě, což prozrazoval jeho kyselí výraz. Ale ještě víc ho naštvalo, že nebude uspokojena jeho touha po slavě. Mollay nám sdělil, že naše mise zůstane navždy utajena bez ohledu na výsledek. Protože jestli v té mlhovině opravdu něco je, mělo by důsledky na blaho Impéria. Kdyby se obyčejní obyvatelé dověděli, že přímo kousek od jejich domů chaosáci budují bitevní lodě, otřáslo by to jejich vírou v říši i Císaře.

Naopak různá kultistická hnutí by to motivovalo ke vzpourám a dalším nebezpečným aktivitám. Teď bylo na čase zpravit posádky o tom, co se děje. Mollay nám doporučoval neříkat úplně vše, ale já jsem svým mužům nic neskrýval, ač nás Mollay stále ujišťoval, že v mlhovině nic nenajdeme, že jde o pohádky zfetovaných mutantů. Stále více jsem nabýval dojmu, že to bude dosti nebezpečná mise, neřku-li přímo sebevražedná.

Neuplynulo ani 10 hodin od zakotvení mé Cobry, a opět jsem se vydal na cestu, ale teď už jako součást mocné flotily. Když jsme vstupovali do warpu, Gordon mi nahlásil, že senzory hlásí jednu loď navíc. Velmi malý objekt velikosti obchodního člunu, avšak ihned zmizel z obrazovky, takže se mohl jednat spíše o nějaký šum, nebo odraz.

            Vystoupili jsme z warpu nedaleko okraje mlhoviny, která byla vesměs červená a plná různých zhuštěnin plynů a malých meteoritů. Nic neobvyklého snad kromě toho, že po vstoupení do ní ihned začaly být senzory silně rušeny a za chvíli byly absolutně nepoužitelné. Nezbývalo nám než používat kamery a čekat na vizuální kontakt. Obranné věže či kdokoliv, kdo se divá průzory z lodi a uvidí něco neobvyklého, má to ihned hlásit. Bez senzorů jsem si připadal jako slepý a stoupala ve mně nervozita.

Vyhlásil jsem stav nebezpečí, štíty byli na maximum většina mužů v bojových pozicích. Ti, kteří zrovna nenabíjeli torpédomety nebo neseděli ve střílnách, napjatě civěli do vzduchoprázdna vesmíru zbarveného do krvavě rudé. Mollay rozdal rozkazy. Jeho loď Kladivo očisty zaujme pozici v čele sestavy, Diktátoři zůstanou trochu pozadu, připraví stíhače a bombardéry, křižníky třídy Neohrožený se rozmístí na křídla formace.

Já dostal na povel doprovodné lodě, a měl jim udílet rozkazy - naší prioritou, jako vždy v takových to misích, bylo chránit větší lodě. Rozdělil jsme, proto deset Cober do skupin 5, 3 a 3. Největší skupina, v které jsem byl i já vytvořila sestavu ve tvaru V a oklopila loď inkvizitora. Zbylé lodě podobně obklopili Neohrožené na křídlech. Několik hodin jsme se pomalu sunuli mlhovinou k místu, které Derg označil jako možnou oblast, kde se nachází anomálie. Mlhovina houstla a houstla. Dohlednost se snižovala na kilometry. Zbývalo dvacet minut k cíli...

„Doprdele, u Císaře, je to tady, je to tady" začali všichni muži řvát do mikrofonů. Ze všech lodí se ozývala podobně vyděšená hlášení. Jako po úderu bleskem vyskočil jsem z kapitánského křesla a chytil se panelu. „Gordne obraz maximální zvětšení" Kousek od naší formace se šinula velká, opravdu velká loď. Ty údaje, co o ní poslal Derg byly naprosto přesné, ale nemohly nás připravit na šok z živého setkání s ní.

To monstrum bylo tak ohromné, že navzdory tomu, že se předek lodi se k nám pomalu valil, zbytek zůstával stále skryt mlhovinou. Vypadalo to jako ohromná hranatá larva. Tvarem nepřipomínala žádnou známou loď. Při detailním prohlédnutí bylo vidět, že každý kousek lodi je vytvořen s dokonalou uměleckou precizností. Ve zdobnosti překonávala loď Inkvizitora. Každá hlaveň, každé patro či brána hangáru i obyčejný plát pancíře. To vše bylo podle nějakého podivného systému pokryto runami a formované do různých tvarů a obohacené o různé sochy a výjevy - vyčuhující hlavy, drápy natahující se po oběti a podobně.

 Plastická realita těch věcí byla, tak dokonalá, že to nemohlo být stvořeno řemeslníky žádné z civilizací. Bylo jasné, že jde o produkt pekelných kováren v Oku teroru. Sloh a kultura Impéria měly vyvolávat bázeň a úctu přesně podle toho byly stavěny a zdobeny i lodě. Ale to, co jsme viděli teď, bylo vyloženým manifestem morbidity, šílenství a zvrhlosti. Všechno to umocňovala všudypřítomná plíseň na trupu lodi a sliz, který vytékal z bezpočtu rour. Všechno to nepřeberné množství nesourodých prvků doslova splácaných dohromady však tvořilo funkční, živě vypadající celek. Celá ta loď byla oslavou nezměrné moci Chaosu. Na vteřiny trvající snad roky jsme strnuli, všichni, celá flotily a pomalu jsme se blížili k tomu monstru. Cítil jsem jak mi nabíhá husí kůže, z toho pohledu. Za Rysus Sardonicus se začala zjevovat Anomálie, vypadala jako trhlina v prostoru - celá absolutně černá a uvnitř ní se komíhal malý nazelenalí vír. Všude okolo ní poletovali křižníky chaosu. Bylo jich desítky, velké malé. Ale jedno měly společné, byly neskutečně poničené a vypadalo to jako by je napadlo nějaké gigantické zvíře, z některých zbyly jen kusy.

Jiné lodě, vetší než Diktátoři, měly trupy zohýbané a překroucené jako by to byli kusy hadrů. Žádný s křižníků nejevil známky aktivity, bylo jasné, že po tom, co otroci vedení Dergem a Hartusilem uprchli, nechtěl Morbid nechat svoje nedodělaná dílo bez ochrany. Přesto, že warpový tunel byl téměř zhroucenýa  znajíc rizika, nechal postupně vstoupit do anomálie snad celou svoji flotilu, která v ní našla svojí záhubu.

            Teď ale rozhodně nebyl čas přemýšlet o Morbidově fanatizmu, byl čas skoncovat s ním i s tím zlem, co stvořil. Na jedné z obrazovek panelu se objevila tváře Mollaye a k mému údivu nejevila žádné známky emocí. „Hlavní svaz rychlost 25, podpora diktátorů maximální rychlost následovat náš kurz, zajistit leteckou a palebnou podporu, miřte na obranné systémy. Levé křídlo křižníků, palte na obrané systémy. Pravé křídlo křižníků vykonejte obchvat a zaútočte na slabá místa z pravé strany. Využijme výhody překvapení, Císař nás sleduje, musíme zvítězit."

Teď bylo podle postupu velení čas pro mě „Všem doprovodným lodím, palte podle uvážení na nepřátelskou loď, avšak objeví-li se bombardéry nebo torpéda, zaměřte se na ně, jsou naším hlavním cílem. Chraňte křižníky, větší rozestupy, co nejvíce manévrujte." „Pane Savoji, následujte s odstupem 5 Kladivo očisty." „Dostojsky najděte ten slabý bod, jak jsem vám ho ukázal při briefingu a zaměřte ho bateriemi" „Rozkaz, pane"

Uběhly snad čtyři vteřiny, kdy se celá flotila jako dobře promazaný stroj vrhla na Rysus Sardonicus. Dostojsky mi nahlásil, že bod je zaměřen. „Palte" Cobra se otřásla a byl slyšet charakteristický burácivý zvuk, který doprovázel každý výstřel raketové baterie. Rychle jsem pohlédl na monitory a zjistil jsem, že i ostatní lodě zaujali palebné pozice a rychle vypálily. Prostor kolem nás zaplnily trasírky z raketových baterií a paprsky z laseru. Bohužel navzdory zdánlivé nečinnosti Rysus Sardonicus byly jeho štíty nahozeny.

Bylo jasné, že zase tak velkou výhodu překvapení jsme neměli. Byl to neuvěřitelný pohled, když jsme viděli, jak naše střely se spalují v neviditelné stěně a výboje z laserů jsou pohlcovány ohromnou energií. Rysus Sardonicus zůstával bez škrábnutí. „U Císaře, palte znova a znova!" Náhle prostor kolem nás osvítil ohromný záblesk. Lekl jsem se a rychle jsem pátral v záběrech z kamer po původu toho oslepujícího světla.

Bylo to Kladivo očištění, jenž vypálilo ze svých ohromných děl na hřbetě. K našemu údivu i tato salva byla zachycena štíty chaosáckého bitevníku. Jako odpověď na naší palbu začaly prostor kolem nás prořezávat táhlé zelené paprsky z desítek pozic na Rysus Sardonicus. Byly to proudy energie. „Savoji, vyhýbejte se těm paprskům. Dostojsky palte znovu" Loď se opět otřásla a naše střely byli opět zachyceny štítem Rysus Sardonicus stejně jako salvy z ostatních lodí. „Pane ty paprsky na nás nemíří" ozval se Savoj. Opravdu, viděli jsme, jak většina paprsků směřovala někam za nás na Diktátory, nebo na křižníky na pravé straně. Kladivo očištění a my s ním jsme se dostali někam do zadní sféry Rysus Sardonicus.

Viděli jsme jeho ohromné pohonné jednotky. Mnoho rour o průřezu mé lodi se spojovalo v ohromný celek, který tvořil podivný nepopsatelný mnohostěn. Podobných, ale o dost menších útvarů jsme si všiml i  na jiných částech lodi - šlo zřejmě o manévrovací trysky. Teď jsme se ale potřebovali dostat znovu do vhodné palebné pozice. To samé si určitě myslel i Mollay, protože jeho loď provedla dosti ostrý souvrat a obrat.

Savoj měl plné ruce práce, abychom zůstali s Kladivem očisty ve formaci. Manévr zvládl výborně, podobně i ostatní doprovodné lodě až na jednu. Nemohl jsem pochopit, co se stalo. Možná měla poškozené řízení nějakým zásahem, ale při souvratu vylétla Cobra  s formace a zmizela přímo v zelené kouli energie, která se tvořila za Rysus Sardonicus a byla produktem jeho pohonných jednotek. Cobra vzplanula jako zápalka. Byla první ztrátou naší flotily.

Ostatní lodě se držely všiml jsme si, že pravé křídlo Neohrožených zahajuje další salvu a pomalu dokončuje obchvat chaosacké lodi. Levé křídlo Neohrožených zrovna mířilo na jednu z větších baterií laserů, jejíchž zelené paprsky byly nyní nejjasnější. Diktátoři vyslali první vlny stíhačů a bombardérů. Jako odpověď na ně otevřela se ústí ohromných hangárů na Rysus Sardonicus a z něj začala vylétat mračna stíhačů, bombardérů a útočných člunů.

Občas nějaká salva z našich lodí pronikla skrz energetický štít a zakousla se do pancíře lodi, avšak nezpůsobila žádné větší škody, avšak bylo to pro nás důležité znamení, že ty nezdolné štíty přeci jen polevují. K našemu údivu Rysus Sardonicus začal velmi obratně manévrovat. Doslova nevídaným způsobem u tak ohromné lodi předváděl rychlý úhyb z přechodem do vertikály. A naše snaha zasáhnout jeho slabé místo byla nyní ještě obtížnější. Boj se stával neskutečně nepřehledným.

Naší prioritou se staly letouny a výsadkové čluny chaosáků, které se dostávaly do nebezpečné blízkosti Kladiva očisty. Podobné starosti měli i doprovodné lodě ostatních skupin. Chaosácký svaz se totiž rozdělil do mnoha skupin, které napadali každou loď nebo letoun naší flotily. Všude zuřily nelítostné souboje našich letounů s nepřítelem. Ten se snažil hlavně zachytávat a sestřelovat naše bombardéry.

Savojovi jsem nakázal odpoutat se od formace a přímo napadnout jednu Morbidovu letku, která se dostala moc blízko. Vlétli jsme přímo mezi ně. Obranné věže pálily salvu za salvou a trhaly nepřátelské bombardéry a stíhače. Raketové baterie, přebité na šrapnelové střely, rozsévaly zkázu mezi Chaosáky. Ti viděli, že ke křižníku inkvizice nedoletí a vrhli se na nás. Bylo jich však už málo, aby byli velkou hrozbou, ale přesto se naše loď otřásla několika výbuchy.

„Štíty drží, 70% obnovujeme je." „Škody?" „Poškozena jedna přepážka a spojovací chodba v sektoru C, vše uzavřeno." Když dozněl hlas Dextra, ozářil vesmír další bílý záblesk, který narušil monotonii táhlých zelených paprsků, které snad bez ustání naplňovaly prostor kolem nás. Byla to další mohutná salva z hlavních zbraní Kladiva očisty. Většina z ní byla pohlcena, ale s mocnými výboji zmizel i  štít Rysus Sardonicus. Myslel jsem, že vítězství je na naší straně, ale tím, jak jsem byl zabrán obranou Kladiva, nevšiml jsem si že palba z Morbidovy lodi, která byla z velké časti zaměřena na ostatní lodě si vybírala krutou daň.

Křižníky levého křídla jevily už značné známky poškození. Všechny jejich doprovodných lodě už byly vyřazeny úplně. I jeden Diktátor byl velmi těžce poškozen, avšak stále nás podporoval dalšími vlnami stíhačů a palbou ze svých zbraní, byť již velmi sporadicky. Pravé křídlo Neohrožených si vedlo velmi dobře. Jeho střelba začala ničit obranné a útočné systémy Rysus Sardonicus, avšak stále se jim nedařilo zasáhnout zranitelné místo lodi. Zdálo se tak titěrné a vše bylo ztíženo zdatným manévrováním chaosácké lodi, jenž se od nás odpoutávala, aby při rychlém manévru vlétla zase mezi nás a zasypala nás palbou. Do smrtelného tance vstoupil další hráč, křižník chaosu třídy Krveprolití.

Určitě se jednalo o ten, co sloužil jako věznice pro zajatce. S rychlostí blesku se vyřítil z mlhoviny a svojí palbou se snažil dodělat těžce poškozeného Diktátora, částečně napadal i toho druhého, který zatím vypadal skoro bez škrábnutí a mocně nás podporoval. Levé křídlo Neohrožených, buď s příkazu Mollaye nebo z vlastní iniciativy, správně vyhodnotilo situaci a letělo podpořit Diktátory.

Navzdory přesile si chaosácký křižník vedl velmi dobře a úplně vyřadil Diktátora. Bylo vidět množství výbuchů a Diktátor se roztrhl na mnoho malých kousků. Chaosácký kapitán Krveprolití ale buďto přecenil svoje schopnosti, nebo byl smířen se smrtí, protože se nepokoušel stáhnut, ale za palby svých zbraní kolmo prolétl formací Neohrožených. Těžil z toho, že tyto jinak lehké křižníky byly díky svým poškozením již dosti neobratné. Ale i tak stála proti němu přesila. Jeho loď byla postupně ničena další a další salvou.

Tento souboj jsem pozoroval jen letmo, všechnu svojí činnost jsem soustředil, do manévrování a ničení nepřátelských stíhačů a hlavně bombardérů. Jejich letky jsme dosti decimovali, a úspěch jejich náletů byl mizivý. Avšak přišli jsme o čtyři další Kobry. Dvě z pravého křídla a dvě přímo z mojí letky. Nepřátelských letounů ubývalo, stejně tak i našich. Narozdíl od Imperiálních letců neznali snad Chaosáci meze poškození, které by je donutily vrátit se na mateřskou loď. Jejich fanatismus byl absolutní, nikdy neustoupili a pokud byl jejich osud zpečetěn, snažili se nepřítele taranovat. Několik stíhačů se rozbilo i o naše štíty, avšak ty jako zázrakem drželi.

Pak nás ale štěstí opustilo. Hlavní hrozba v podobě Rysus Sardonicus se po zničení jednoho Diktátora částečně přesunula na nás. Většina paprsků se opírala do štítů Kladiva očisty. A pak to přišlo, ohromná rána kolem nás na můstku sršeli proudy jisker muži řvali bolestí, jak je probíjely elektrické výboje, které do nich proudily skrze implantáty, kterými byli spojeni se systémy lodi. Celá moje Cobra byla doslova vyhozena s formace.

Bylo mi jasné, co se stalo - museli jsme být zasaženi velkou salvou z Rysus Sardonicus. „Škody, škody?" řval jsem a doufal, že mi někdo odpoví. „Zbraňové systémy v pořádku, štíty vyřazeny, generátory štítů zničeny, střeliště v zadní a levé sféře zničena, podpora života v třetině lodi nefunkční, zbylé systémy funkční, provedeny uzávěry kritických oblastí, celkové poškození: střední až vážné!"

Rychle jsem se rozhlédl po můstku. Většina systémů běžela, otřesení muži se pomalu zvedali zpět do operačních křesel. „Savoji rychle dožeňte formaci" Viděl jsem, jak v tom pekelném roji se nám Kladivo očisty ztrácí z dosahu. „Savoji dožeňte formaci, motory plný..." „Kapitáne je mrtvý" oznamoval mi smutný a ztrápený hlas Yorka. Odpoutal jsem pohled od hlavní obrazovky a uviděl Savoje zhrouceného ve svém křesle. Z úst, nosu i očí se mu valila krev. Usmažili jej jeho vlastní implantáty.

Překvapilo mne, jak jsem bez emocí a klidný, asi za to mohl výcvik Impéria, který nás tvrdě připravoval na tyto situace. Chladnokrevně jsme odstrčil tělo Savoje z křesla sedl si místo něj a připojil se přes port na systémy řízení lodi. Na moment jsme se pomodlil k Císaři a doufal, že až se konektor dotkne vstupu, tak mě to taky neupeče, ale nestalo se tak vše bylo naštěstí funkční. „Všichni v pořádku?" „Nic vážného, pane" odpověděl York, jenž měl kurz první pomoci a zodpovídal za stav na můstku v těchto otázkách.

Rychle jsem přepojil velitelské systémy k sobě a ujal se řízení lodi. Začal jsem stíhat svojí formaci. V ten okamžik se ozval, hlas inkvizitora Mollaye. Stále byl tak neuvěřitelně klidný. „Pravé křídlo nekřižujte příď nepřátelské lodi, opakuji, pravé křídlo nekřižujte příď nepřátelské lodi" To byla věc, jež jsme se všichni po celou dobu souboje snažili vyhnout. V příďi byli totiž uloženy všechny torpédomety Rysus Sardonicus. Ale už bylo pozdě, Neohrožení a jejich doprovod se ocitl přímo před chaosáckou lodí a ta očividně čekala na tuto příležitost - okamžitě vypustila torpéda. Bylo to ohromné hejno, neuvěřitelného množství. Ta palebná síla se nedala s ničím srovnávat. Neohrožení neměli čas se vyhnout a vlétli přímo do toho roje.

Byli bez šance, celá jejich formace se změnila v ohromnou změť výbuchů. Všemi z nás to otřáslo, tak ohromné ztráty. A na co? Na Rysus sardonicus byla viditelná nějaká poškození, ale pokračoval dál v boji s nezměněnou silou. „Kurva, musíme pryč.." říkal jsem si. Byl jsem v ohromné pokušení opustit boj, ale nakonec jsem to neudělal. Narozdíl od tří těžce poškozených křižníků Neohrožených, kteří se odpoutaly z boje, a dvou doprovodných lodí, které ještě zbyly ve formaci s Kladivem očisty. Mezi těmi loděmi byla i Cobra toho sráče Grosse, nepoškozena rychle mizela v mlhovině. „Za Císaře, za Impérium, bojujte dál vy psi, bojujte dál!" Mollay řval do mikrofonu a jeho klid byl pryč. Ale ti, co prchali, ho ignorovali.

Rychle jsem se rozhlédl po bojišti. Zůstal jsem já, Diktátor a Kladivo očisty, které zatímco se moje Cobra otřepávala ze těžkého zásahu, bylo mnohokrát poškozeno téměř na všech systémech. Navzdory tomu všemu nezlomný Mollay znovu sledem obratů nasměroval loď na další útok a já ho následoval. Přikázal jsem nabít melta-torpéda, která byla jediná, co nám zbyla. Ostatní vypálil Dostojsky poměrně naslepo, při každé příležitosti, kdy jsme měli jen nepatrnou možnost zasáhnout slabinu nepřítele. Rysus Sardonicus se zatím snažil dostat před svoje zabijácké torpédomety osamělého Diktátora, ale jeho kapitán nebyl žádný zelenáč, s poměrně pomalou a neobratnou lodí rychle manévroval a úspěšně se přídi chaosácké lodi vyhýbal.

Pak přišlo to, co zákonitě muselo přijít, Kladivo očisty nemohlo stále snášet palbu nepřítele a jeho trup se začal trhat a celý se začal halit do plamenů. Přesto stále směřoval k cíli. Následoval mohutný záblesk, loď opět vypálila z gigantických kanonů. Byl to však výstřel poslední, protože pak se Kladivo očisty rozpadlo na desítky, hořících části, které dál směřovaly k nepříteli. Avšak jeho poslední salva byl snad požehnána samotným Císařem. Mollayovi se podařilo zasáhnout přímo kritický bod Morbidovy lodi. Z Rysus Sardonicus se odtrhl ohromný kus, větší než křižník Neohrožený.

Rychle jsem přikázal vypálit melta torpéda do průrvy a začal jsem se odpoutávat od Chaosácké lodi, ke které jsme se nebezpečně přiblížil. Zbylý Diktátor do vzniklé trhliny v nepříteli také začal směřovat palbu, avšak stále manévrující Rysus Sardonicus mu to velmi znesnadňoval. On do dokáže, zničí ho a moje torpéda to jistí. Utěšoval jsem se a opět jsem pocítil naději, že to nejen přežiji, ale také splním úkol. Náhle však střelba z diktátora ustala. „K čertu, co to má znamenat, vždyť není poškozený" Rychle jsem si přiblížil detail lodi. Opravdu nebyla nějak významně poškozena avšak do jejího trupu byl zakousnut nespočet, chaosáckých výsadkových transportérů. Boj muže proti muži na ní už musel dlouho zuřit, jen já jsem si toho nevšiml. Kapitán asi zrovna bojuje o svůj můstek a prohrává. V těch pár sekundách, kdy jsem se vzpamatovával ze šoku, dorazila moje torpéda k cíli. „Pane zásah, zásah!" rychle jsem se zase soustředil na nepřítele. Čekal jsem, jak uvidím zkázu toho zla. Jak se roztrhá na tisíc kusů, ale nic se nestalo...Nechtěl jsem věřit vlastním očím... Po chvíli výbuch přišel, ale z úplně jiné strany. Poslední můj spojenec se rozlétl na tisíc kusů a prostor kolem něj začal být nestabilní. Propadával se do warpu...

To byli jasné příznaky zhroucení warpového pohonu. Kapitán volil sebedestrukci, než aby jeho loď připadla nepříteli. „U Císaře, mám ještě čas uprchnout.... má cenu bojovat?" Musím se rozhodnout rychle, protože bylo vidět, že pochroumané, ale stále smrtící systémy nepřítele se na mne zaměřují. „Doprdele, je to přece jen loď musí se dát zničit!" Rychle jsem pohlédl na Rysuse. I to monstrum jevilo známky poškození. Levá strana pálila při posledním nájezdu jen sporadicky. Původní rychlost a mršnost byla taky ta tam. „Snad Derg nelhal, teď už to musí být jen pár metrů od stěn raketového sila." Obrátil jsem svojí loď, baterií zbraní Dostojsky sice stále pálil na průrvu, ale věděl, že to nemůže stačit. „Bylo mi ctí sloužit s posádkou jako vy." Náhle jsem věděl, co musím udělat a po těch slovech to bylo jasné i mým mužům. Za plné rychlosti jsem se blížil k průrvě, k raketovému silu. To, že moje teorie o tom, že proražení sila je na dosah, je správná, se mi potvrdilo.

 Raketové silo se začalo otevírat, bylo jasné, že má vypustit svůj zkázonosný obsah, aby neohrozil loď. Kolem naší lodě létaly paprsky zelených laserů. Občas se loď otřásla při nárazu, někdy ulétl celý kus Cobry. Muži mi hlásili další a další poškození. V duchu jsem se divil, že ještě žijeme. Můstek se začal bortit, a mě přes implantáty připojené k systémům projížděla do těla strašlivá palčivá bolest. Něco takového musel cítit při svých posledních vteřinách života i Savoj. Avšak vydržel jsem to a držel loď v kurzu. S posledních sil jsem vykřikl: „Ve jménu Císaře!" Ostatní důstojníci na můstku to zopakovali, stejně tak jako zbytek žijící posádky na lodi, což jsem slyšel z intercomu. Trup Rysus Sardonicus byl už v podstatě všude kolem nás. Ohromnou rychlostí jsme do něj vlétli. Já omdlévající bolestí jsem viděl na zlomek vteřiny jeho vnitřek - poničené hangáry a další místnosti, ve vzduchu se vznášející nespočet trosek i těl morových mariňáků. Pak jen bolest, která projela celým mým tělem. Všude je tma.... klid, mír. Je konec.

            Stranou toho všeho boje, zabíjení a ničení zůstává v klidu bez pohybu malá loď podle svého vzhledu bezesporu o imperiální, ale těžko byste hledali o ní záznamy. I její technický popis není znám žádnému řadovému či vyššímu důstojníkovi. Používá ty nejdokonalejší systémy krytí a senzorů, které kdy bratři z Adeptus Mechanicus vyvinuli. O její existenci vědí, a nebo se spíš o ní domnívají, jen ti nejvyšší funkcionáři z řad admirality.

V její pilotní kabině sedí tři muži. Dva mají zbroj podobnou hvězdným mariňákům, avšak svým tvarem působí mnohem lehčím a vznešenějším dojmem. Zlato-černé zbarvení tohoto pozoruhodného brnění nepřísluší žádné ze známých Kapitul, stejně tak ani značení o jejich původu nenapoví. Třetí muž sedí ve vyvýšeném křesle, je celý zahalen v mohutné červené kápy. Nervózně poklepává prsty levé ruky o opěrku. Na prsteníčku se mu třpytí ohromný zlatý prsten nesoucí jasně rozeznatelnou ikonu. Je to znak Iluminátů. Dva zbylí muži bedlivě sledují světelný válec umístěný ve středu kabiny. Ten válec se dělí na menší válce a ty se dělí na další válečky. V každém z nich probíhá nějaký výjev, nebo tok dat. Jeden z těch mariňáků hlásí:"Právě do narušeného trupu vplula maximální rychlostí Cobra" Vteřinu, dvě se nic neděje, pak některé holografické válečky začnou vykazovat nadkritické hodnoty.

Světelný sloup blikne a ukazuje už jen jeden obraz - Rysus Sardonicus, ten se začne otřásat řetězcem výbuchu, nejdříve kilometry dlouhé plameny spojené s explozemi vyšlehují z trhliny v trupu a z raketového sila. Jsou následovány stovkami malých výbuchů a ohňů po celé lodi. Trup se v místě sila roztrhává. Chaosácká posádka zřejmě nevzdává svůj prohraný boj, protože na některých místech plameny uhasínají. Pak, ale přichází zelený záblesk tak silný, že všichni tři pozorovatelé odvracejí oči od holografické projekce. Ve vteřině je Rysus Sardonicus, všechny vraky okolo něj i anomálie spolknuta warpovou červí dírou. Mariňák si rychle sedá k nějakým dalším přístrojům, po chvílí hlásí: „Loď i anomálie s absolutní jistotou zničena nově vzniklou červí dírou. Ta je stabilní a její růst je ukončen." Muž v kápi si zhluboka oddychne a pokyne rukou. Jeho gesto je úplně jasné. Loď se otočí a odplouvá. Klidným hlasem, s náznakem radosti říká:"Císař bude potěšen že ta loď byla zničena, podle toho, co jsme viděli byla opravdu mocná, kdyby fungovaly její maskovací systémy. Mohla by ohrozit při vhodné strategii samu existenci Impéria. Avšak i bez nich by byla vážnou hrozbou." Mariňáci s kamenným výrazem v tváři přikývli „Teď musíme jen doufat, že Morbid byl opravdu tak sobecký a nikomu dalšímu neprozrazoval ukradené technologie, nebo vlastní ďábelské vynálezy. Věřme, že takovému bitevníku a žádné podobnému nebudeme muset nikdy čelit. Jinak k těm lodím, co uprchly - označte je za kacířské, a nechte je zlikvidovat. Nepotřebujeme svědky toho, co se tu stalo a vlastně ani Impérium nepotřebuje zbabělce. Co se týče těch ostatních z flotily, vymažte záznamy o lodích i o posádkách - jména, hodnosti, profily. Prostě všechno.. Ode dneška pro Impérium nikdy neexistovali."

„Rozkaz, pane" odpověděl jeden z mariňáků. Kápě toho Ilumináte se zavlnila, jako kdyby kroutil hlavou. „Opravdu to byl dnes famózní výkon té první vlny, ani já jako největší optimista z Iluminátů jsem ani ve snu nedoufal, že takhle uspějí. Neuvěřitelné.... a jak se jmenoval ten statečný kapitán té Cobry?" „Dante Herz, pane" „Hmm ... a ta loď?" „Císařova pýcha" „Opravdu přiléhavý název..." 

Comments

Only registered users can write comments.
Please login or register.

Powered by AkoComment!

 
< Predchádzajúca   Ďalšia >

Galéria


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Anketa

Skúšali ste niekedy MMORPG a ostalo vám potom ešte aspoň kúsok času?
 

Online

© 2018 Pevnosť
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.